Doprovodné akce

TRADIČNÍ ROMSKÁ SVATBA

Festival Khamoro letos poprvé uvede rekonstrukci romské svatby. Nejvítanější a nejoslavovanější tradicí u Romů je sňatek dvou mladých lidí. Mladí ovšem neměli cestu k oltáři jednoduchou. Samotné svatbě – bijav předchází mangavipen  – zásnuby, obřad, při němž se uzavírá partnerský svazek. Partnery pro své děti vybírali v minulosti zásadně rodiče. Partnerský svazek spojoval nejen "mladé", ale celá jejich příbuzenstva. Dbalo se tedy na sociální a ekonomické výhody, který svazek mladých přinese nově vzniklé příbuzenské kolektivitě. V mnoha případech ovšem rodiče přihlédli k volbě mladých, pokud nebyla v rozporu se společenskými a kulturními normami komunity.
Ovšem ani po tomto obřadu nemá ženich zcela vyhráno. Poté co se rodiny dohodnou a před samotnou svatbou – bijav musí ženich svoji nastávající poznat mezi ženami zahalenými bílým prostěradlem. Pokud se to ženichovi podaří, může začít svatba – bijav.
Bijav není předpokladem ke stvrzení partnerského svazku. Posvěcením společného soužití je mangavipen. Bijav je společenská záležitost, může být uspořádaná až několik let po mangavipen – tehdy, když rodiny manželů mají dost peněz, aby svatební hostinou mohly demonstrovat svou společenskou prestiž. Zatímco mangavipen se odehrává v úzkém rodinném kruhu, při obřadu bijav se počítá se stovkami hostí.
Jak romská bijav tak i mangavipen jsou ovšem obřady, které zavazují partnery, aby spolu žili až do smrti podle zásady: "ko kas peske lel, mi leha dživel" – "kdo si koho vezme, s tím ať žije". Při svatebním obřadu bijav oddává nastávající manžele čhibalo (starosta, dosl. "mluvčí") zvolený ad hoc příbuzenstvy mladého páru. Bývá to člověk starší, vážený, který dovede dobře mluvit, aby jeho slova utkvěla novomanželům v duši po celý život. Přeje se na prvním místě, aby spolu zestárli ("te phuron dujdžene") – tedy aby spolu vydrželi po celý život. A pak, aby měli "dětí, kolik je na nebi hvězd a ještě o jedno víc" ("jak tumen te aven čhave, keci hin pro ňebos čercheňa a mek jekheha buter").
Bijav je ve společenství Romů provázena řadou rituálů. Ke starým zvykům patří rituál, při němž čhibalo sváže mladým ruce červeným šátkem a do dlaní jim nalije červené víno a to pak nevěsta vypije z dlaně ženicha a ženich z dlaně nevěsty.
Poté následuje volná zábava, tanec a zpěv.
Akce je přístupná po zakoupení vstupenky. Počet vstupenek je omezen. Vstupenky budou k zakoupení v síti Ticketstream i na místě.

Akce se koná: 22. 5. / Mánes

DEFILÉ UMĚLCŮ

Od roku 2001 si můžete festivalovou atmosféru užít i v ulicích historické centra Prahy. Ve čtvrtek festivalového týdne, který tentokrát připadá na 26. 5., můžete obdivovat defilé pestrobarevně oděných umělců. V průvodu letos uvidíte nejen 7 kapel vystupujících na koncertech tradiční hudby, ale také české hudební a taneční soubory! Nebudou samozřejmě chybět vlajkonoši a kočár tažený koňmi.
Průvod startuje v pravé poledne na Můstku, pokračuje přes Ovocný trh, Celetnou ulici až na Staroměstské náměstí. Během tohoto průvodu se umělci několikrát zastaví, aby vás potěšili svým hudebním i tanečním uměním. Defilé je skutečnou perličkou festivalu Khamoro a skvěle kombinuje krásy romské hudby, pestré kostýmy, dynamické tance i jedinečnou atmosféru Prahy!

Defilé proběhne: 26. 5. / Můstek – Staroměstské náměstí

"ŽENYvPOLI" – PREMIÉRA DOKUMENTÁRNÍHO FILMU

Denně se jako Romky a ženy setkávají s vícenásobnou diskriminací. Rodina, práce, sebevzdělávání, předsudky – jejich život je jako bitevní pole, kde čelí povinnostem, výzvám a překážkám na několika frontách. Denisa, Lucie a Aurélie, protagonistky dokumentárního filmu „ŽENYvPOLI“, popírají stereotypní názor, že romské ženy nemají zájem se vzdělávat, rozvíjet svou osobnost a společensky participovat. Jsou to ženy, jež jsou, anebo se chystají být, aktivní i na poli politiky. Denisa Berousková je nyní na mateřské dovolené a kandidovala v roce 2006 v komunálních volbách, Lucie Horváthová se pokoušela o vstup do Evropského parlamentu a ve volbách v roce 2010 vedla kandidátku Strany zelených v Pardubickém kraji, Aurélie Balážová se každodenně setkává s tíživou životní realitou romských komunit, při své práci dává také velký kus sebe, a chce věci měnit.
Dokument režisérky Markéty Nešlehové, který připravilo Slovo 21 ve spolupráci s pražskou kanceláří Nadace Heinricha Bölla a TV Bedna, představuje tři silné ženy, jež rozhodně mají co říci nejen jako Romky, ale také jako ženy a političky.

Premiéra proběhne: 24. 5. / kino Atlas

"SEGREGACE ŠKODÍ VÁM I LIDEM VE VAŠEM OKOLÍ" – VÝSTAVA

Kurátorky výstavy Tamara Moyzes a Zuzana Štefková vysvětlují důvody, jež je vedly k nápadu připravit tuto výstavu: Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku dal 13. listopadu 2007 za pravdu osmnácti romským dětem z Ostravy. Soud uznal, že děti neměly rovný přístup ke vzdělání. Bohužel v případě většiny romských dětí, které jsou hromadně umisťovány do škol pro děti se speciálními potřebami, nemá rozhodnutí štrasburského soudu žádnou dohru. A to přes to, že soud označil segregaci za diskriminační a uznal, že dítě ze „zvláštní“ školy má jen mizivou šanci získat vyšší vzdělání.
Segregace však není jen problémem tzv. zvláštních škol. I v normálních školách s vyšším počtem romských dětí dochází dříve či později k segregačním tendencím. Rodiče „bílých“ dětí umísťují své potomky raději jinam a škola skončí jako čistě romská. Absolventi takto etnicky poznamenaných škol se pak potýkají s podobnými problémy jako studenti škol zvláštních.
Výstava si klade za cíl přispět ke zviditelnění problému segregace Romů a to nejen v českém vzdělávacím systému. Poukazuje na rasismus, který se může skrývat za zdánlivě neutrálními frázemi provázejícími diskuzi o oddělení Romů od zbytku „bílé“ společnosti. Umělci participující na výstavě se tedy neomezují na konstatování, že normální děti nepatří do zvláštních škol, ale zamýšlí se nad mechanismy, které bílé většině umožňují izolovat romské spoluobčany. Zároveň tento projekt nabízí jiný pohled na samotnou romskou komunitu, která je tentokrát nahlížena romskýma očima. Místo zdůrazňované nepřizpůsobivosti a problematického soužití s majoritou se zaměřuje na pozitivní hodnoty romského životního stylu a nastavuje tak zrcadlo bílé většině.

Na výstavě budou prezentována tato díla:

Arpád Bogdán – Šťastný život (2007), Film
Částečně autobiografický film popisuje osudy romského mladíka Attily, který byl vychován v dětském domově a po dosažení plnoletosti se na vlastní přání dostane k materiálům o své rodině. Slibuje si od nich, že mu pomohou najít místo ve světě, v němž se cítí být opuštěný, a návod na „šťastný život“, který mu stále uniká.

Věra Duždová – Cesta do školy (2010), Video
Video nazvané Cesta do školy pojednává o mladé romské dívce a jejím vypořádání se s diskriminací, zradou a nepřízní osudu, které ji provázejí během obyčejného školního dne. Krátký film, založený na skutečnosti, zobrazuje obtíže, s nimiž se Romové každodenně potýkají.

Pavlína Fichta Čierna – Kým celom nedospieme, veríme, že zlo a závisť nie je (2011), Video
Video mapuje situaci na ružomberské základní škole, kde je více než 60% dětí z romských rodin a tento nepoměr se dále prohlubuje. Autorčiným cílem bylo zmapovat situaci a nechat zaznít výpovědi protagonistů tohoto modelového případu segregace a zároveň narušit bariéry, které oddělují romské děti a jejich rodiny od ostatních, ať už jde o strach, averzi nebo předsudky.

Laďa Gažiová, Bez názvu (2010-11), Malba
Laďa Gažiová se narodila do slovensko-romské rodiny ve Spišské Nové Vsi. Je jednou z nejvýraznějších mladých vizuálních umělkyň na současné československé scéně. Její výtvarná technika, sprej na plátně, ji činí na domácím poli výjimečnou. V poslední době se autorka věnuje tematice romské identity a pocitu vykořenění.

Arie Farnam, Matt McClean a Dantia MacDonald – Zdi  (1999-2000), Film
Film sleduje osudy tří romských dětí, chodících do zvláštní školy.  Zatímco dvěma z nich se jako vůbec jedněm z prvních podaří dostat na regulérní střední školu, třetímu není přestup povolen navzdory jeho dobrým výsledkům. Film ukazuje historické pozadí současné debaty a naznačuje, jak moc, nebo spíše málo se za více než deset let změnilo.



Od svého založení v roce 2003 se skupina Guma Guar zabývá kritikou mocenských struktur a zároveň se uměleckými i občanskými prostředky vymezuje vůči rasismu a rasově motivovanému násilí. V díle realizovaném speciálně pro výstavu umělci kriticky reagují na pronikání lidí sympatizujících s xenofobními a rasistickými názory do vysoké politiky.

Miroslav Hašek – Hra na náhodu (2010), Video
Video Miroslava Haška porovnává situaci romských dětí v normální a zvláštní škole. Název videa odkazuje k nahodilosti rozřazovacích mechanismů, na základě kterých se jedné skupině dětí zavírají dveře k vyššímu vzdělání, ačkoliv mohou být stejně inteligentní jako jejich vrstevníci.

Zdena Kolečková – Bylo to přesně tak (2011), Instalace
Autorka mapuje aktuální problémové lokality (Chánov, Janov, Předlice) a konkrétní konfliktní situace mezi zástupci romského etnika a většinové společnosti. Každý případ je doprovázen krátkým slovním popisem situace a to oběma stranami daného konfliktu.

Damian Le Bas jr. – Dílo bude realizováno speciálně pro výstavu (2011)
Damian James Le Bas jr. působí jako aktivista, umělec a dramatik. Jeho dílo, vytvořené speciálně pro výstavu, si klade otázku, co by se stalo, kdyby se angličtí Romové nechali vyprovokovat k ozbrojenému odporu.

Damian Le Bas – Gypsyland (2007), Kombinovaná technika
Damian Le Bas je umělec samouk narozený v Sheffieldu. Se svou manželkou Delaine vystavoval na prvním romském pavilonu na bienále v Benátkách a na Prague Biennale 3. Prostřednictvím kreseb využívajících texty a mapy si klade otázky provázející existenci moderních evropských nomádů.

Delaine Le Bas – Minister and Ghost Trashimos Si Ruzlipen Chavvy (2011), Instalace a performance
Díla Delaine Le Bas charakterizuje permanentní dialog mezi hledáním kořenů romské kultury, uměleckým projevem reflektujícím každodenní zkušenost Romů a aktivismem. Její instalace a malby odrážejí vliv art brut a grafitti a zároveň tematizují pozici na okraji společnosti.