Menu
Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Khamoro Praha 2017:           Program                Účinkující                Doprovodné akce

koference e banner kopie

 

Mezinárodní konference

Kvalitní vzdělávání pro každého

  - Více informací - 

Historie festivalu

Nápad vznikl doslova ze dne na den. Myšlenka pořádat v české metropoli největší a nejuznávanější romský festival na profesionální úrovni přišla na svět naprosto spontánně. A nutno podotknout, že podnětem byla reakce na nepříliš pozitivní událost.

V době, kdy zakladatelé a autoři konceptu Světového romského festivalu Khamoro – manželé Jelena a Džemil Silajdžić – opustili rodné Sarajevo po válečných konfliktech v bývalé Jugoslávii, se v Praze setkali s xenofobií jiného etnika, než kvůli kterému opustili svůj domov v Bosně a Hercegovině. Když bývalá filmová producentka a její muž, který se ve své domovině živil jako profesor hudby, pořádali v Praze jednu velkou kulturní akci, pozvali mezi české populární hvězdy také jednu romskou skupinu. Oběma se na tom nezdálo nic zvláštního. Všichni účastníci se na pódiu střídali bez jakýchkoliv problémů. Až když se na stagi objevili hoši právě z romské kapely, začaly se dít divné věci. Přestal fungovat zvuk úplně, chvílemi pak slyšet byl, pak zase totální ticho. Zkušení muzikanti si nicméně poradili po svém: vydali se směrem k publiku, hráli bez ozvučení a i tak sklidili obrovský úspěch. Ne-li vůbec největší ze všech skupin. Nakonec se ale přišlo na to, že vystoupení romské formace sabotoval sám zvukař.

Manžele Silajdžić to zdvihlo ze židle natolik, že se v tu samou noc rozhodli založit tradici něčeho kvalitního, výjimečného a profesionálního. Tradičního i moderního, ale nikoliv stereotypního. A tak přišlo Khamoro – sluníčko. Sluníčko jako symbol něčeho, co pojí. Sluníčko jako symbol něčeho, co přináší radost. Sluníčko jako vzpomínka na onu bojkotovanou skupinu, která se jmenovala Khamoro.

Jak se v následujících řádcích dozvíte, Khamoro se od počátku jeho existence zdaleka neomezovalo jen na romskou tradiční hudbu, ale později představovalo i interprety současné romské hudby a světově proslulého gypsy jazzu. A navíc – festival nikdy nebyl jen o hudbě, protože to by ostatně nahrávalo oněm stereotypním názorům, že Romové jsou jen skvělí hudebníci.

Základní myšlenkou bylo představovat romskou kulturu se vším, co světu přináší. Když se s nápadem pořádat v české metropoli profesionální romský festival seznámili na konci devadesátých let tehdejší pražský primátor Jan Kasl a Vladimír Drábek, který byl na pražském magistrátu radním kultury, přišlo z jejich strany velké nadšení. To se ostatně dostavilo i z Ministerstva kultury.

Myšlenku Khamora a jeho dalšího vítali samozřejmě i samotní Romové. Třeba Emil Ščuka. Jeden z hlavních vůdců romské komunity z porevolučních let a tehdejší prezident Mezinárodní romské unie, podporoval Khamoro od samého počátku a spolupracuje s ním dodnes.

havel-vaclav-smTěch lidí, kteří svou podporou Khamoru přispěli k tomu, že je dnes nejznámějším a festivalem tohoto druhu na světě, je celá řada. A zdaleka by jim nestačily stránky tohoto články, který se snaží shrnout uplynulých patnáct let dřiny zpočátku skutečně jen malého festivalového týmu, nasazení, ale hlavně dobrých časů.

Snad jen za všechny připomeňme Václava Havla. Člověka, který spojoval. Stejně jako se o to celou dobu snaží Khamoro. První český prezident byl doposud poslední hlavou státu, která Khamoro několikrát zaštiťovala. Poprvé hned v rámci druhého ročníku v roce 2000. Tehdy mimo jiné poznamenal: „Již v loňském roce byl festival Khamoro událostí. Letošnímu ročníku romského festivalu Khamoro 2000 přeji, aby předznamenal dlouhou tradici „sluníčkových“ festivalů spojujících nás a Romy příjemnými zážitky, kterých je v našem soužití velmi zapotřebí.“